Mnoho lidí se stále ptá, jestli je Manufaktura skutečně česká firma. Jméno našeho jediného majitele společnosti je sice Němeček, ale je to Čech, který si na lásce a úctě k české tradici založil úspěšné podnikání…
Vystudoval architekturu a tou se také krátce po škole a sametové revoluci živil. Pak se ale jeho život ubral úplně jiným směrem. Karel Němeček stojí za celou Manufakturou více než 30 let nejen z pozice majitele firmy, ale i lidsky ve smyslu uchovávání firemních hodnot, udržování výborných vztahů a příjemné atmosféry na pracovišti.
Náš pan majitel si na nás našel chvilku času a tak jsme se ho zeptali na několik otázek, které Vám přiblíží příběh Manufaktury.
Přejeme Vám příjemné čtení…
Manufakturu jste založil již v roce 1991. Jak tohle architekta napadne?
Byl jsem čerstvě po škole a dělal jsem několik zakázek v historickém centu Prahy, kde se probouzely první obchodní aktivity. Viděl jsem, jak se centrum plní nevkusným sortimentem, který se tváří jako české zboží, ale jsou to spíš artefakty ruského původu. Vyhlásil jsem tehdy takový můj soukromý boj proti nevkusu.
Jak se Váš podnikatelský záměr rozjížděl?
Prostě jsme zašli do prvního volného objektu, byla to stará prádelna. Pronajali jsme si ji a začali přemýšlet, čím ji naplníme. Rozjeli jsme se po Čechách a po Moravě. Postupně jsme si vytvořili databázi až 250 řemeslníků a drobných firem, které tou dobou čerstvě zrestituovali dílničky a hledali odbyt pro svůj sortiment. Byly to tradiční české dřevěné hračky, ale také panenky ze šustí, modrotisk, výjimečné regionální kraslice, vánoční ozdoby a podobně.
Nebál jste se, že po revoluci s tradičními českými výrobky, z přírodních materiálů a decentním designem, neobstojíte?
Věděl jsem, že česká hračka si lidi umí získat, má obrovskou historii. Tehdy vedly plastové hračky a vtrhlo sem mnoho zahraničních dodavatelů, mnoho z nich ale nemělo nápad. Vsadili jsme na výrobky, které se budou lišit zajímavým designem. Když jsme pro ně zařizovali obchody v tradičním a domáckém duchu – podařilo se nám jich v centru Prahy nakonec otevřít pět - okamžitě to zafungovalo. Je ale třeba říct, že hlavní klientelou byli cizinci, kteří si chtěli odvézt nějaký pěkný český suvenýr. Byli jsme v sousedství jugoslávských a ruských obchodů, které byli přeplácané barevností a ta naše jednoduchost až strohost oslovila.
Kde a kdy se ve Vaše sortimentu objevila kosmetika?
Na začátku se všechno točilo právě kolem turistů, což mě mrzelo, navíc to bylo riziko. Kdyby se sem z jakýchkoli nepředvídatelných důvodů přestalo jezdit, naše podnikání by velmi rychle skončilo. Proto jsme se rozhodli, že musíme najít recept na to, jak přilákat i české zákazníky. V roce 1997 přišel geniální nápad na ruční výrobou mýdel obohacených o ryze české ingredience. To nás tehdy zachránilo a započalo tvorbu mnoha úspěšných kosmetických řad.
Co přišlo po mýdlech?
Myšlenka domácích lázní, tedy vytvoření konceptu kosmetiky inspirované českou přírodou a doplňků pro lázeňské domácí rituály. A vsadili jsme na české ingredience, jejichž účinky znávali Češi po staletí, ale v současnosti jsme na ně pozapomněli. Zásadní bylo třeba pivo a jeho propojení s kosmetikou. Pivní řada je takový náš ikonický a nejstarší produkt v tomto směru.
Takže nakonec váš velký podnikatelský úspěch?
Já se za podnikatele nepokládám, protože si nedovedu představit vražednější kombinaci pro podnikatele, než je člověk se vzděláním architekta, nesystematik, chaotik a ještě Střelec k tomu. A to jsem přesně já. Proto jsem ve své vlastní firmě zaměstnaný jako architekt a mám nad sebou nadřízené.
Tak v čem je tedy ten úspěch, když nemáte podle vašich slov téměř nic, co by měl podnikatel mít?
Díky všem těm svým nepodnikatelským vlastnostem jsem byl donucen se obklopit lidmi, kteří je mají. A umím poslouchat, nechám si poradit. Myslím, že moje hlavní činnost je vytvářet ve firmě takovou atmosféru, aby se u nás všichni zaměstnanci cítili příjemně. Chceme rodinnou atmosféru, nikoli korporátní.
Co myslíte, že Manufakturu odlišuje na trhu?
Myslím, že je to specifická kultura prodeje. Dnes se tomu říká, že neprodáváte produkt, ale zážitek. Já to vnímám tak, že produkt si koupíte v drogerii. Pro nás je ale důležité, aby s námi naši zákazníci měli spojené příjemné emoce již během nákupu. Aby u nás našli ten pravý výrobek právě pro ně či krásný dárek pro blízké, které zaručeně potěší, a zároveň aby se u nás díky originální atmosféře prodejen alespoň na chvilku zrelaxovali a navnadili na domácí lázně, které s naší kosmetikou mohou doma zažít.
Jste autorem designu obchodů Manufaktura. U čeho při jejich tvorbě vycházíte?
Patřím mezi ty muže, a není nás málo, kteří když jdou kolem parfumerie, tak se tam stydí vejít. I proto, že ten interiér na mě působí příliš stroze, nekomfortně. Stejně tak ve chvíli, kdy na mě nastoupí proškolená obsluha, já se otáčím na podpatku a utíkám, protože z toho nemám dobrý pocit. Proto se snažím, aby se u nás zákazník cítil téměř jako v obýváku, první dojem by měla být pohoda, vůně a útulno. Neměl by ho překvapit žádný extrémní luxus, ani dotěrný personál. Tomu věnujeme mimořádnou pozornost, což se nám vrací v podobě krásných reakcí od spokojených zákazníků, a také prvního místa v prestižním průzkumu zákaznických zkušeností.
Jak vidíte sebe a Manufakturu za třeba 10 let?
Vývojové oddělení srší nápady a naše systémy nám umožňují znásobit kapacitu výroby. Poptávky po rozvoji naší sítě v zahraničí odmítáme téměř denně. Ekonom by se snažil toho všeho maximálně využít a zvyšovat obraty. Jenže já jsem architekt a doufám, že se budeme rozvíjet, ale bude to rozvoj decentní. Že budeme stále konkurenceschopní, ale ne na úkor věcí, které jsou pro nás důležité, a které vůbec nesouvisí s penězi. Naši budoucnost nevidím v násobení zisků, ale v detailech a soustředění se na důležité věci, jako je absolutní důraz na kvalitu, značku a zákazníka. Že i za deset let budeme v příjemné atmosféře rádi chodit do práce a pořád nás to bude těšit.
Máte vy osobně nějaký nejoblíbenější produkt Manufaktura, který sám používáte?
Asi je to pivní šampon, marketingově nám nepomůžu, protože ten se prodává i bez toho. Ale vlasy mi od té doby, co ho používám, nepadají. (směje se).
