V posledních létech se v české kotlince stále více zabydluje svátek zamilovaných, svatý Valentin, nebo chcete-li po česku Valentýn, 14. únor. Je to svátek v českém prostředí nepůvodní, s našimi tradicemi nemá nic společného. Protože ale víme, že na světě není lásky nikdy dost, vítáme ho jako hosta. Na rozdíl od zatracovaného Santa Klause ho můžeme přijmout jako růžové světýlko v bezútěšných únorových plískanicích. Světlo se sice už hlásí o slovo, ale do skutečného láskyplného jara je ještě daleko.
Kdo byl Valentin? Byl to mladý muž, křesťanský kněz v dobách raného náboženství v dávné antice. Žil zřejmě v první polovině třetího století po Kristu. Tehdy platil pro vojáky římských legií zákaz ženitby. Předpokládalo se, že muže od vojenských povinností odvádí starost i touha po manželce. Jenže láska je mocná a nevyhýbala se ani chrabrým legionářům. A tak Valentin tajně oddával nejen vojáky, ale i ostatní zamilované páry podle křesťanského ritu, což se mu nevyplatilo. Byl uvězněn a později sťat. Z vězení prý posílal svým příznivcům psaníčka zakončená formulkou „...s láskou tvůj Valentin“. Den jeho mučednické smrti, 14. únor, se dodnes připomíná jako svátek zamilovaných a lásky, která vítězí i nad smrtí.
Máte-li někoho rádi a chcete mu svou náklonnost projevit, pak neváhejte a využijte právě Valentýna. Kupte nějakou milou drobnost, upečte dortík a pozvěte na kafíčko, darujte kytičku jarních květů, romantické psaníčko nebo ti mladší alespoň esemesku či mejlík. Nemusí to být hned briliantový prsten... Proč si nezkrášlit šedivý měsíc únor teplem lidského porozumění, sounáležitosti a lásky?
V české tradici bývaly projevy zamilovanosti dávány najevo jindy a jinak. K tomu posloužily tradiční zvyky, obřady a obyčeje. I jarní předvelikonoční pozornosti mohly vyjádřit náklonnost. Třeba o čtvrté postní neděli Družebné pekla děvčata větší koláče s vícero náplněmi zvané družbance. To se ví, že nejlepší koláč patřil tomu vyvolenému. Mládež se družila, a i když bylo v půstu zakázáno zpívat a tancovat, besedu jim církev zakázat nemohla.
Nejlepší příležitostí pro obdarování bylo velikonoční červené pondělí. Dívka poslala svému milému po dětském poslíčkovi malovnu. Raneček z pestrého šátku, naplněný tuctem pěkně vymalovaných kraslic, většinou i s nějakým milostným vzkazem, pod nimiž byla další v cibuli obarvená vejce a navrch položilo děvče máslovou hnětýnku ozdobenou těstovými ptáčky a srdíčky, vyšívaný kapesník nebo šle. Za to jí mládenec o pouti koupil marcipánové srdce.
Jarní měsíc květen byl jako dělaný pro zamilované páry. Svobodné dívce postavil mládenec pěkně ozdobený březový májek přímo pod oknem. To bylo v magické noci filipojakubské ze 30. dubna na 1. máj. Do lásky se občas vloudilo i trochu humoru, to když mládež v noci tajně vysypala pilinami nebo vápnem cestičku lásky mezi staveními obou zamilovaných, aby ráno každý poznal, jak se věci mají.
Vyznáním lásky bylo i vyzvání k tanci pod velkou májí. Pak následovaly dárky z letních poutí, marcipán, šátek, korále, svatý obrázek, prstýnek. Děvče se odměnilo za to, že ji milý bral celý rok do tance. Bylo to ale až koncem roku o kateřinském babském bálu 25. listopadu. Chlapec dostal vrkoč nebo křehtík. Vrkoč byl pletenec z dobrého kynutého těsta, v něm vetknuté tři pruty s navlečeným sušeným ovocem, svázané na vrcholu pentličkou a ozdobené červeným jablkem s rozmarýnovou snítkou. Křehtík byl větší vdolek, plněný řeckým vínem, tedy rozinkami máčenými v rumu.
Příležitostí, jak vyjevit lásku milovanému protějšku, bylo v českém lidovém prostředí dost. A to i přesto, že lidé měli práce nad hlavu a často bojovali o holé přežití. Ale jak už bylo řečeno – láska je mocná a vítězí nade vším.
OMNIA VINCIT AMOR
Kamila Skopová, výtvarnice
S výtvarnicí a spisovatelkou Kamilou Skopovou spolupracujeme již dlouhá léta.
Vytváří pro nás překrásné kresby (malby, ilustrace), řada z nich zdobí etikety našich výrobků.
Je autorkou řady publikací, spolupracuje s řadou folklorních souborů.
Je autorkou mnoha výstav lidových zvyků a obyčejů.
