Povídání k třetímu adventnímu týdnu

Vánoční dárky

Lidé se v minulosti neobdarovávali, jako je tomu dnes. Malé děti dostaly velmi skromné dárečky. Stačila figurka ze sušeného ovoce, kousek cukru odseknutý z homole a zabalený do barevného klůcku, perníček, soustružený husárek. Venkované spíše nosili dárky domácím zvířatům, ale také studni, stromům, větru, myším i lišce. Byl to vlastně jistý druh nevinné korupce. Odměnit ty, kteří pomáhali a dát úplatek všem, kteří by mohli škodit.

Vánoční stromeček

Vánoční svátky měly ještě v 19. století jinou podobu. V Čechách bývala tradice adventního vystavování betlémů. Stromeček, jako současný neodmyslitelný symbol vánoc, je vlastně novodobou tradicí. U nás ji v roce 1812 zavedl principál Stavovského divadla, oblíbený "papá" Karl Liebich. Jako mnozí lidé od divadla, i on se dostal do finančních nesnází, z nichž mu pomohli oddaní přátelé. Aby se alespoň nějak revanšoval, připravil ve své libeňské vile vánoční oslavu. Představil tu starodávný německý zvyk, Tannenbaum. V libeňské hale zářila vysoká jedle s lojovými svíčkami a pražská smetánka byla u vytržení. Hned začali napodobovat a v příštích létech už za okny mnohých měšťanských domovů rozsvěcovali vánoční stromek. Na českém venkově ale až s notným zpožděním, teprve koncem 19. století. Tam nestavěli stromek k oknu jako ve městě, ale věšeli ho za špičku nebo opačně za kmínek nad stůl. Ozdobili ho jablky, zlacenými ořechy, cukrovím, slaměnými řetízky, svatými obrázky a svazky klásků pro dobrou příští úrodu. Také sestava štědrovečerní večeře byla zcela jiná, než dnes. O tom ale až příště...

Vánoční koleda

Pojem "koleda" má mnoho významů. Vznikl z latinského názvu prvních lednových dnů "calendae ianuari". Je to obchůzka, píseň i odměna. Koledou nazýváme také den. Říkáme: "Přijďte k nám na Koledu", myslíce tím svátek sv. Štěpána, 26. prosince. Obdobně se koledou nazývá i velikonoční pondělí.

Stalo se podivným zvykem zneužívat především kolední písně ke komerčním účelům. I vám jistě vadí, slyšíte-li koledovat v každém obchodním domě už od konce října. Málokdo dnes ví, že koledy jako písně s prosbou o dar se směly zpívat až při svatoštěpánské koledě a koledování pak trvalo do Tří králů. Po celý Advent se zpívaly pouze kancionály, rorátní písně k oslavě Bohorodičky, žalmy a písně, vítající příchod Spasitele. Tedy nikoliv lidové koledy. Tím ovšem nechceme odrazovat od společného zpěvu líbezných českých a moravských koled pod stromečkem. Máme je rádi... Ale pokud je chudák paní pokladní ze supermarketu slyší už po tisící, asi jí přejde chuť i na ten vánoční punč.

Náš lahodný adventní tip! Muzika

Velmi oblíbená vánoční pochoutka měla mnoho regionálních názvů. "Muzika" proto, že se tu ke spolupráci bere mnoho ingrediencí, které dobře ladí jako inštrumenty v kapele. Jinde se říkalo "lízačka", "vocet", "odvárka" nebo "tomáškový kompot". Ten poslední název vzešel z data, kdy se dobrota tradičně chystala. Bylo to 21. prosince, kdy je v katolickém kalendáři svátek Tomáše. Je to vlastně řidší ovocná kaše, která se musí náležitě odležet, aby dobře chutnala. Ochutnat se smí až na Štědrý den.

Sušené švestky, křížaly z hrušek a jablek dejte do hrnce a zalijte vodou.
Ovoce nechte půl dne bobtnat.
Přidejte koření - roličky skořice, badyán a hřebíček a také kůru, tence sloupnutou z citrónu.
Vše rozvařte a prolisujte přes síto.
Podle chuti oslaďte, můžete zahustit strouhaným perníkem, přidejte rum (přiměřeně!), předem spařené a oloupané mandle, tmavé a zlaté rozinky, na čtvrtky dělená jádra vlašských ořechů, můžete přidat i trochu sušených brusinek.
Nechte v chladu odpočívat.

Muzika chutná studená i teplá, nejlépe s dobrou domácí vánočkou nebo štólou.