Květen a červen jsou měsíce lásky, plození a rození nového života. V minulosti patřily mládeži a jejím zábavám. Na dospělých ležela tíha povinností kolem hospodářství, ale mladí, i když se práci nevyhýbali, našli čas na společnou zábavu. Počátkem května to byly obřady a zábavy kolem májí, a také vyjádření úcty k panenství stavěním nazdobených břízek pod okny svobodných děvčat.
V průběhu obou měsíců pořádala mládež taneční zábavy. Byly to „věnečky“ v režii dívek, nebo mládenecké „kytky“. V den konání zábavy prošel průvod nastrojených dívek spolu s několika muzikanty a mládenci obcí. V čele šla družička nesoucí větší dřevěný talíř, v jehož středovém otvoru byl zasazen malý nazdobený stromek „májíček“. Do talíře ověnčeného květy vybíraly dívky peněžité příspěvky. Zastavily se u každého domu, kde žil někdo ze svobodných. Panímámě nabídly zavdání z láhve rosolky nebo holby piva a požádaly, aby svou ratolest pustila na večerní zábavu. Pokud svolila a dala příspěvek, zahráli muzikanti a mládenec ji vzal na krátký tanec.
V podvečer šly dívky opět ve dvojicích a v čele nesly dva zelené věnce. Jeden zavěsily na křížek nebo mariánský sloup a druhý donesly před hospodu. Z opačné strany přicházel průvod mládenců. Drůžička požádala vázanou řečí mládence, aby jí pomohl zavěsit věnec nad hospodu a pak už se oba průvody slévaly do dvojic a páry vcházely do hospody za zvuků intrády nebo minetu.
O půlnoci se dražila rozmarýna. Pak se nakrojil a rozdával veliký koláč, který dívky s pomocí matek předem upekly a nazdobily množstvím perníčků a smaženého pečiva. Veškeré náklady „věnečku“, tedy pronájem sálu, výzdobu, muziku a občerstvení, musely dívky uhradit z vybraných peněžitých darů.
Věnečky a Kytky bývaly kdysi velmi oblíbené taneční zábavy. Konávaly se ještě v 60. létech minulého století. Dívky už nechodily v původních lidových krojích, ale v bílých šatech, které si pořizovaly do tanečních kurzů. Mládenci samozřejmě v černých slavnostních oblecích. V dobách normalizace tyto zábavy zanikly, jako ostatně mnoho dalších pěkných lidových zvyků, obřadů a obyčejů. Dnes by tyto romantické zábavy těžko konkurovaly divokým diskotékám, a přesto mám dojem, že rozkvetlému jaru slušely víc...
Tipy na květnové recepty:
DVOJCTIHODNÉ VDOLEČKY
O svatodušních svátcích, lidově Letnicích, se každoročně na jihu Moravy ve Vlčnově konají slavné Jízdy králů. Obyčej byl v roce 2011 zapsán do prestižního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva mezinárodní organizace UNESCO. K této události se sjíždějí davy návštěvníků, kterým nabízejí místní pohostinní obyvatelé kromě slivovice a vína také výtečné koláčky, na Moravě obecně nazývané vdolky.
Bůhví, jak to opět letos s Jízdou králů dopadne kvůli pandemii, ale aspoň ty vdolečky se můžete pokusit upéct doma.
Do mísy přesejte 75 dkg nahřáté polohrubé mouky. Do důlku nadrobte 7 dkg droždí, nebo nasypte jeden a půl sáčku sušených kvasnic. Zasypte dvěma hrstmi cukru (asi 15 dkg) a zalijte trochou vlažného mléka. Po chvíli vmíchejte 3 žloutky, půl lžičky soli, 15 dkg teplého másla, 2 lžíce rumu, kelímek zakysané smetany, trochu strouhané citrónové kůry a zadělejte teplým mlékem na pružné hladké těsto, které se nelepí na vařečku. Poprašte moukou a nechte pod utěrkou vykynout. Pak na podsypaném vále rozválejte plát těsta, pokrájejte rádlem na čtverečky, každý naplňte lžičkou tvarohu a pečlivě uzavřete na kulatou buchtičku. Spojem dospod pokládejte s rozestupy na máslem vytřený pečicí papír na nahřátém plechu. Nechte znovu vykynout. Pak vajíčkem otištěným v mouce dělejte důlky. Vdolečky potřete rozšlehaným vajíčkem nebo žloutkem a důlky naplňte švestkovými povidly pomocí mikrotenového sáčku s ustřiženým cípkem. Povrch posypte sladkou drobenkou a upečte při 180 stupních rychle do růžova. Hotové vdolečky okrášlete vanilkovým cukrem.
tvarohová náplň:
balíček plnotučného tvarohu (nikoliv ve vaničce), žloutek, špetka muškátového oříšku, lžíce teplého másla, cukr podle chuti, vanilkový cukr, lžička rumu, citrónová kůra, půl sáčku vanilkového pudinku dobře rozmíchejte a lehce zapracujte tuhý sníh ze dvou bílků, šlehaný se špetkou soli.
švestková povidla:
povidla oslaďte podle potřeby, přidejte trochu citrónové šťávy a strouhané kůry, lžíci rumu a lžičku skořice. Dobře promíchejte a naplňte sáček.
Sladká drobenka je z polohrubé mouky, másla, cukru a jednoho žloutku.
KOSMATICE
Starodávný jednoduchý recept využívá léčivých vlastností i zajímavé chuti a vůně rozkvetlého bezu černého (Sambucus nigra). Plně rozkvetlé květy bezu se oklepou, aby se zbavily případných broučků a namáčejí do těstíčka. Smaží se v horkém oleji stopkami nahoru. Když se spodní strana osmaží, stopky se nůžkami odstřihnou a placka se otočí a dosmaží. Pak se nechá odsáknout tuk na papírovém ubrousku.
Těstíčka: v šálku mléka nebo smetany rozšlehejte 2 vejce, špetku soli a muškátového květu, hrst hladké nebo polohrubé mouky a lžičku oleje. Nechte čtvrt hodiny odpočinout. Do základního těstíčka lze přidat strouhaný parmazán nebo čedar.
Jiná varianta je pivní těstíčko – mléka dejte jen dvě lžíce a ostatní tekutinu nahraďte světlým pivem. Ihned smažte.
Kosmatice lze připravit i na sladko, placičky osmažené v základním těstíčku hustě posypte skořicovo-vanilkovým cukrem
Ještě starší a původní recept na kosmatice je zcela jiný. Krajíčky slané buchty (dnes bychom spíše použili chlebíčkovou veku) omočte v základním těstíčku, do něhož se přidával drobně usekaný „kundrlátek“, tedy léčivka kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris), lidově zvaný také „rosička“ podle kapky rosy, která se po ránu třpytí v mističce vějířovitého listu. Tousty v těstíčku se osmaží po obou stranách v sádle nebo oleji.
Toto milé čtení pro nás připravila výtvarnice a folkloristka Kamila Skopová, s kterou již dlouhá léta spolupracujeme. Děkujeme!
Kamila Skopová, výtvarnice
S výtvarnicí a spisovatelkou Kamilou Skopovou spolupracujeme již dlouhá léta.
Vytváří pro nás překrásné kresby (malby, ilustrace), řada z nich zdobí etikety našich výrobků.
Je autorkou řady publikací, spolupracuje s řadou folklorních souborů.
Je autorkou mnoha výstav lidových zvyků a obyčejů.
